Diskuse

Z důvodu zvýšení interaktivity našich stránek, jsme otevřeli tuto diskusi.

V případě, že máte zájem zveřejnit Váš příspěvek, či byste chtěli položit otázku na adresu kontingentu, můžete zaslat svůj příspěvek nebo dotaz na email:

              tid-4.mnf@seznam.cz

Pokud Váš příspěvek nebude urážlivý či vulgární rádi jej uveřejníme.

     Černý 500

   16. květen 2008 19:04:09

Já bych to s tou rovnoprávností a tolerancí zase tak moc nepřeháněl. Pokud se mě týče, ženy v armádě ano, ale s rozumnou mírou a na určitých pozicích, ale v žádném případě 50% jak jednou řekla ministryně. Armáda je bohužel organizace favorizující mužskou část populace, s tím je nutno se smířit.

Pro mužskou část kontingentu: Zajímalo by mě, jaká privilegia jste měli na mysli?

     Petra

   16.5. 2008, 15:55

Zdravím! Musím říct, že mě výsledky průzkumu, který u 4.kontingentu proběhl, vlastně ani nepřekvapily. Jelikož jsem sama z branže, tak jsem měla už tu čest setkat s názory, které tam jsou popsány. Jak ale bylo řečeno, v určitých případech se jedná o chlapskou ješitnost. Důvodů, proč by ženy měly být v armádě, je několik. A myslím si, že se chlapům umíme vyrovnat i fyzicky. Bohužel musím říct, že fyzicky jsme na tom kolikrát lépe než muži a teď neberu v potaz nějaké tabulky. Pokud se chceme bavit o tom, zda ženská má na to být v armádě a působit v misích, je lepší bavit se o stránce fyziologické než fyzické. To jsou poněkud přesnější termíny. Ano, uznávám, že jsou funkce, ve kterých by ženy být neměly, ale zase na druhou stranu je spousta funkcí, ve kterých jsou ženy výtečné a myslím, že lepší než chlapi. Ještě jsem nepoznala chlapa, který by byl na papíry a ty bohužel v armádě jsou taky a někdo ty papíry dělat musí. Takže proč ne ženy? Já sama nesouhlasím s tím, aby ženy vykonávaly funkce typu průzkumáků atd., ale pokud to systém umožňuje, tak je na zváženou každé z nás, co by chtěla dělat. Jsou prostě funkce, ve kterých bude téměř vždycky lepší chlap a jsou funkce, ve kterých bude prostě lepší žena, tak to prostě je. Takže odhoďme naši ješitnost a přiznejme si to. A vy pánové, zkuste se někdy zamyslet a být trošku tolerantnější. My přece taky nic nenamítáme proti tomu, že jste kadeřníci, zdravotní bratři, učitelé atd., ba právě naopak, je to vítaná změna. Myslím, že to je přirozená věc, že se prolíná mužský a ženský element, tak proč by ženy neměly být v armádě? Ještě poznámka k tomu, že ženy mají u velitele větší privilegia. Není to tak vždycky pravda, ba právě naopak. Já sama jsem se setkala s tím, že voják měl větší privilegia než vojákyně. A vojákyně musela práci odvádět na 120 procent a bylo to málo, a když někde klopýtla a udělala chybu, tak se to téměř vždy okomentovalo slovy: "No jo ženská!" Ale když udělá chybu voják - muž, tak to je v pořádku, jelikož chlap je pánem tvorstva a nic se vlastně neděje, jedeme dál. A mě teď už napadá jen jedna otázka, nemáte, pánové, tak trochu dvojí metr? Jeden na sebe a druhý na ženy v uniformách? Přeji klidné dny a šťastný návrat domů Vám všem.

     Jana

   8.5. 2008, 18:27

Chtěla bych vzkázat všem vojákům co jsou někde v misi, ať jim i jejich blízkým to co nejrychleji utíká a ať se všichni vrátí ve zdraví! Jsem taky jedna z těch, co škrtá dny návratu svého milého den po dni. Pokud by si chtěl někdo s podobným osudem vyměnit pár e-mailů, budu moc ráda. Můj e-mail je spadol@seznam.cz. Je možné si o tom povykládat v okolí, ale asi nejvíce Vám rozumí Ti, jež zažívají to samé.

S pozdravem Jana

     Alexandra

   8.5. 2008, 13:02

Přeji Vám všem co jste tak daleko od svých domovů a svých blízkých, ať Vám ten zbytek týdnů utíká rychle. A hlavně jak už bylo psáno ať se všichni ve zdraví vrátíte do svých domovů.

S pozdravem Alexandra

     Jana

   7.5. 2008, 19:35

Narazila jsem na Vaši diskuzi na internetu. Hledám podobné stránky už nějakou dobu, jelikož hledám někoho se stejným osudem. Můj přítel není v misi v Iráku, ale v Afghánistánu. Byla bych strašně moc ráda kdybych si mohla s někým, kdo má podobný problém vyměnit pár slov. Děkuji.

S pozdravem Jana

     Petra

   27.4. 2008

Zdravím! Člověku se ani nechce věřit, jak ten čas letí. Je až neuvěřitelné, kolik týdnů, dnů a nocí uběhlo od manželova odletu. Já si škrtám každý den, který uplynul. Je to taková pomyslná berlička, která mě žene dopředu a hlavně ukazuje, kolik času už máme zdárně za sebou. Na našem dítku je nejvíc vidět, jak ten čas letí. Když tatínek odlétal, Pupajzovi bylo 5,5 měsíce. Příští týden mu bude 10 měsíců a až nám tatínek přijede domů, tak mu půjde otevřít dveře:-) Nevím, kdo bude víc překvapený, až budeme všichni pohromadě, jestli já, náš Pupajz, anebo tatínek. Asi všichni. Každý den si představuju chvíli, až budeme zase všichni doma, a už se na ni moc těším, ale zároveň mám obavy, jaké to bude. Po půl roce se zase budeme muset všichni sžít dohromady a hlavně si uvědomit své role, které každý z nás má. Já jsem si zvykla na to, že vše musím dělat sama. S velkou dávkou nadsázky by se dalo říct, že se ze mě stal na půl chlap:-) Ale to asi vojákyně, které jsou v Iráku, dobře znají. Teď už jen můžu říci, že to máme "za pár". Pomalu se blížíme ke zdárnému a vytouženému konci. Nám už zbývá řádově pár desítek dní a ty vzhledem k pěknému počasí rychle utíkají. Přeji všem hodně síly, ať vám těch několik týdnů, které máte do konce vašeho působení , utíká rychle, ať máte klidné spaní a hlavně ať se všichni ve zdraví vrátíte domů.

     Irena

   8.4. 2008, 20:35

Chtěli bychom poděkovat oběma "spisovatelům" 4.kontingentu. Moc se těšíme na příspěvky od M.Palíka, kde popisuje život českých vojáků v Basře a na skvělé hanácké postřehy neznámého Hanáka. Vojín Kefalín je proti tomu naprostá nuda A když už byly v posledním postřehu vzpomenuty i "baby" zdravíme "našu Aďu" a všechny její kolegyně a kolegy. Všem držíme palce a přejeme hodně štěstí při náročné práci a hlavně, co nejméně raketových útoků . I.+ Z.

     Vitulenka

   4.4. 2008, 18:07

Moc moc Váš všechny zdravím! Sice se ozývám až teď, kdy máte již polovinu mise za sebou, ale věřte, že na Vás myslím, průběžně čtu příspěvky z mise a doufám, že se všichni vrátíte bohatí o zkušenosti a hlavně bez velkých šrámů na duši i na těle! A snad s Vámi vyrazím taky na nějakou misi! Vaše doktorka Vitulenka

     Na co se těším (k příspěvku Petry)

   3.4. 2008, 19:27

Já se těším, až si po návratu domů zajdu s Mackem na horké maliny v olomouckém PRIORU.

příslušník kontingentu

     Daniel

   31.3. 2008, 14:20

Chci vám popřát, ať vám nic neudělají útoky, ať se k vám nedostane nějaký ten ''zprostředkovatel míru'' v autě s bombou a ať se vrátíte zdraví, živí se všema rukama, nohama, pejsky a jinými nezbytnostmi.

     Na co se těším (k příspěvku Petry)

   27.3. 2008

Je toho moc, asi mě nenapadne hodně věcí, protože ty se člověku připomenou v nejrůznějších chvílích. Při pohledu na zdejší krajinu se těším na zelené stromy a trávu, barevná pole, červené střechy domů, modré řeky a třeba i na majestátné horské štíty. Při návštěvě jídelny se těším např. na knedlíky - bramborové, houskové, ovocné, na svůj zelený čaj či ledovou kávu a to už vůbec nemluvím o svíčkové nebo buchtách od maminky. Když jsem v sociálním korimeku, vzpomínám na vlastní vanu nebo na to, jaký je to báječný pocit ponořit se v rybníku nebo bazénu. Když jsme budovali základnu, točily se moje vzpomínky na to, kolik mě čeká práce na chatě, či při úpravách bytu. Když pod nohama cítím rozpálený beton, vzpomínám na sekání trávy či na mé předsevzetí vybudovat na zahradě příjezd ke garáži, kde jsem v rozmoklé půdě v prosinci vyoral autem první jarní brázdu. Také se těším se na svůj internet, ze zdejšího hlemýždě asi brzy vyrostu, ale hlavně že je. Při pohledu na svou zdejší postel se těším na své měkoučké odpružené letiště v potemnělé ložnici. Těším se na oblíbené věci, kterými jsem doma obklopen, na radost ostatních z těch několika drobností co přivezu jako dárky. Těším se na to, jak opět budu řídit své auto nebo motorku, ten pocit volnosti že mohu jet kamkoli se mi zachce. A nakonec – přeci jen nejvíce na své nejbližší a přátele, protože všechny oddychové či pracovní činnosti si člověk nejlépe užívá spolu s ostatními.

příslušník 4.kontingentu MNF (I)

     Vlaďka

   25.3. 2008, 21:05

Vrátila jsem se z veletrhu z Moskvy a veletrh i českou ambasádu navštívil pan Vladimír Hron. Dala jsem se s ním do řeči a kvitovala jsem, že se zajímal o vaši situaci v Basře. Takže Vám všem chci vyřídit pozdravy a přání šťastného návratu domů od toho to našeho sympatického herce a zpěváka. K přání se připojuji i já. Držím palce.

     Hamlet

   23.3. 2008, 10:01

S přáním klidných a pokojných velikonoc se za vámi všemi do té dálky obrací členové Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Každý si plníme povinnosti na různých místech a díky vám my můžeme na jevišti válku jenom hrát. Ale věřím, že stejně jako my - nejen v inscenaci "JAK JSEM VYHRÁL VÁLKU" zvítězíte a domů se vrátíte zdraví!!! mjr.Arkdust (Vladimír Mrva) a spolu s ním Dalibor Gondík, Otakar Brousek ml. Zbigniew Kalina, Helena Karochová, Petra Duspivová.... A protože někteří z nás máme psa, tak zdravíme i ty vaše! Já osobně Sorbona! Tak ještě jednou - klid, pohodu a zdraví všem!!!

     Petra

   20.3. 2008, 09:59

Zdravím všechny vojáky vzdálené na 3000 km. My se tady chystáme na svátky jara, které letos spíš budou ve znamení zimy, jelikož tady chumelí. Vy si "užíváte" slunečních dní a k nám přišla zima, i když dneska máme první jarní den. Musím říct, že diskuse nám nějak opadla, a tak jsem přemýšlela, čím bych do ní mohla přispět. Ať chceme nebo ne, pomalu ale jistě máte polovinu vašeho poslání za sebou. Možná by nebylo od věci zhodnotit vaše působení v zemi pro nás známé snad jen z vyprávění a z hodin zeměpisu ještě ze školy. Taky by mě zajímalo na co se těšíte, až se vrátíte domů. Já vím, že holky a pivo máme nejlepší, a že to je přání asi každého z vás, ale život není jen o tom. Jaké jsou vaše představy o návratu domů? Je mi jasné, že každý z vás se těší na své manželky, děti atd. Ale jaká jsou vaše přání? Mé jediné přání teď je, abyste se vrátili všichni ve zdraví domů. Těším se na to, že budeme zase všichni spolu a to nejen na radosti, ale i na starosti:-) Přeji všem pevné nervy, klidné spaní a ať vám ta druhá půlka rychle utíká:-)

     gabriela

   19.3. 2008, 17:28

Ahój ahój jak se všichni máte? Komunikace docela vázne, a ani já nevím co napsat... asi jen to, že se moc těším až se mi přítel vrátí domů, protože se mi šíleně moc stýská...chtěla jsem se zeptat, jaké tam máte počasíčko? Zrovna se koukám z okna a u nás na Moravě se roztrhl pytel s obrovskýma vločkama.Takže to vidím tak, že asi vytáhnu zimní věci, což v Iráku asi nehrozí hm? Mějte se hezky

     psycholog 4.kontingentu MNF (I))

   19.3.2008

O čem přemýšlí psycholog

V každém případě moc děkuji za podporu všech, kteří si našli čas a napsali na naše stránky. Hodně si toho vážíme, tím spíše, že někteří z nás mohou mít pocit, že jelikož jsme zde poslední mise, tak se na nás tak trochu zapomíná. K příspěvku Barči. Taky se už i nám za ty měsíce tady zdá všechno stejné. Část vojáků nestačí už ani sledovat, který je den v týdnu. Jednotvárnost – jeden den služba, jeden den volno, narušují pouze kratší či delší směny, služba na jiném stanovišti a občas návrat některého kolegy z Kuvajtu či návštěva. Bohužel neměnnost je jen zdání. Každý člověk a jeho okolí se neustále mění. My doma nikdy nevysvětlíme, jaké to je slyšet tón sirény, doma zase naši blízcí nemohou dostatečně popsat, jaké je to být sama večer v bytě nebo s čím se teď musím poprat sám/a. Myslet si, že po návratu plynule navážeme tam, kde jsme skončili by mohlo být velkou chybou a zárodkem nedorozumění. Všichni se určitě moc těšíme na vzájemné shledání, bude však několik týdnů trvat než se zase vrátíme do běžného života a k tomu budeme potřebovat vaši pomoc, trpělivost a toleranci.

     barča

   10.3. 2008, 21:14

Zdravím všecky známé i neznámé tady z Moravy. Tady je to pořád stejné, tak až dojedete zjistíte, že život je tady jako telenovela, sice jste prošvihli pár dílů, ale vlastně pořád víte o čem to je. Další taky opouštějí naše řady a jedou do Afghánistánu, takže bude na útvaru trochu smutno a nebude se nic dít. Někdy si říkám, že je čas tak trochu přemýšlet o sobě, o práci, o vesmíru a o čemkoli, ale pak zavolá náčelník, jak Kerďa řiká náčelníček a je pryč přemýšlení. Však Standa to zná, že? Lucka mi psala, že by si vyhodila z kopýtka, ale zrovna jsem nemohla a Helča taky ne, tak snad nám to vyjde příště. Ta diskuze o tom, jestli říkat nebo neříkat, je celkem zajímavá, těžko říct co je správné, asi zlatá střední cesta, prostě jak, co a kdy. Doufám, že jste nezapomněli pořádně oslavit MDŽ, my jsme tady dostaly růži a moc pěknou, Helča se radši ještě vyfotila ze všema, prý že se ta fotka bude hodit, asi pro nějakého přítele na "usmířenou" Zítra máme sportovní den, tak jdu zas hrát squash a někteří bowling - Stando až dojedeš, nebudeš mít takové štěstí jak minule. I vy ostatní v bowlingu moc nezazáříte. Ale nemusíte být kvůli tomu smutní, zase se dostanete do formy. Tak se mějte pěkně a nezlobte tam moc a hlavně se vraťte všichni domů v pořádku.

     Pavel

   7.3. 2008, 10:17

Zdravím všechna vojska v Iráku-Basře a jsem rád, že je takto možná komunikace. Když jsem před časem byl v Iráku na montáži, něco takového jako je každodenní spojení se světem nebylo možné. Zkrátka nové informační technologie jdou kupředu mílovými skoky. Bohužel se to nedá říci o rozvoji islámského světa. I tyto Vaše mise mají za cíl umožnit těmto světům vidět obyčejný lidský život jinými brýlemi, než jakými jsou po staletí nazírány. Přesně si uvědomuji, jakému nebezpečí jste vystaveni a trochu mě mrzí, že toto nebezpečí není odměněno dostatečnými finančními prostředky. Právě Vás, kteří jste dnes a denně vystavení stresu z nepřátelského okolí, by snad MO mohlo adekvátněji ocenit. Ale to je jiná kapitola Vašeho působení.

Přeji Vám všem šťastný návrat ke svým rodinám a ve zdraví přežijte i nastávající vedra arabských dnů.

     janulka

   5.3. 2008, 20:28

Dobrý den, zdravíme všechny příslušníky 4.kontingentu. Chtěli bychom touto cestou popřát našemu synovi Tomášovi k nadcházejícím narozeninám a svátku všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí a hlavně klidné dny v misi. Myslíme Tome na Tebe a těšíme se, až se všichni sejdeme opět doma. Zdravíme Tě a ještě jednou vše nej přejí máma a táta, sestra Jana s přítelem Fabricem a přítelkyně Monika. Packu posílají všechna naše zvířátka.

I všem ostatním vojákům přejeme hodně štěstí a ať se vrátíte ve zdraví domů ke svým blízkým. A ještě bych chtěla napsat, že Vaše stránky jsou super, pravidelně je každý den sleduji a děkuji za zprostředkování toho, co se u "Vás" děje, jak se máte a co prožíváte.

     Jiří

   3.3. 2008, 21:37

Ahoj kolegové jsem ze 4. brn a byl jsem v Iráku se 3. kontingentem. Jen vám chci popřát hodně štěstí, zdraví a šťastný návrat do republiky. Zdraví Lachtan salam alejkum, masalama.

Jiří Lechman

     mi2hule

   3.3. 2008, 20:24

Zdravíme všechny vojáky, kteří jsou v Iráku a zvláště pak našeho Vojtíška. Posíláme velký lóbanec a už se těšíme až budeš doma. Moc nám chybíš a dojeď!!!!! Zdraví Tě segedínová maminka, nejmilovanější sestra a hlavně ještě milovanější přítelkyně Miša + pejsek Didinka + kočičky Raptůrek a Zrzínek. Všichni to tam přežijte ve zdraví a v pořádku se vraťte domů.

     tisková mluvčí 4. kontingentu

   1.3. 2008, 19:30

Odpověď na otázku Katky. O tom jak vypadá náš běžný den připravujeme podrobnější reportáž.

     Katka

   29.2. 2008, 12:39

Děkuji za odpověď. Je to až zarážející. Ono se říká,že chybami se člověk učí, ale tohle nevezme nic zpět.Tolik zničených lidských životů! V naší republice kolikrát řešíme banální věci.Nedokážeme si vážit toho co máme. Normální člověk si nedokáže představit život v Iráku, nežije ve strachu, že na jeho dům může třeba spadnout bomba. Někteří jen blbě řeční a kritizují. Jako voják říkám, že do svého povolání dám vše...život-smrt. Ale, ten pocit pomoc druhým, bezmocným lidem, zajistit jim bezpečnou půdu pod nohama mi dává ještě víc sebejistoty. Ti lidé vás tam potřebují, potřebují mít naději na lepší život. Není to hra, jak si většina myslí, je to realita, život, boj o spravedlnost a právo druhých s nasazením vlastního života. Děláte strašně hodně!! Ještě jsem se chtěla zeptat,jak vypadá váš běžný den?

     mjr. Jiří Hrazdil, velitel kontingentu

   29.2. 2008, 10:06

Odpověď na otázku Katky. To je velice složitá otázka a hodně záleží na úhlu pohledu. Očima člověka žijícího v ČR bychom situaci v Iráku hodnotili jako zoufalou stejně tak jako životní podmínky zdejších obyčejných obyvatel. Tak jak jsem s lidmi mluvil zejména při svém předešlé misi v Bagdádu bych řekl, že jsou traumatizováni zejména třemi věcmi. Za prvé je to naprostá ztráta vnitřní bezpečnosti země. Po válce byly bohužel rozpuštěny bezpečnostní složky, armáda i správní střediska, čímž byly vytvořeny podmínky pro klanové boje o získání moci. Dnes je právě toto rozpuštění státního aparátu hodnoceno za největší chybu koalice. Druhým traumatem je pak to, že Iráčané samozřejmě vědí, že jejich země má nesmírné zásoby ropy, ale současně jsou frustrováni tím, že z ní nikdy nic neměli a vědí, že ani mít nebudou. Třetí záležitostí pak je zásadní rozdíl ve způsobu života ve státech koaličních sil a ve zdejším regionu. Koalice se snaží z Iráku udělat demokratickou zemi, nicméně lidé v této zemi po tisíce let žili v systému zcela jiném a nemám pocit, že by to chtěli nějak změnit. Nicméně věřím, že násilí v Iráku postupně vymizí. Je to pouze otázka času, než irácké bezpečnostní síly nabudou dostatečných schopností k obnově vnitřní bezpečnost své země. Pokud se ptáte na lidi, kteří jezdí přes naše stanoviště, nebo zaměstnance zde pracující, pak jsou to obyčejní lidé, kteří se snaží uživit rodinu doslova s nasazením života. To že pracují pro koalici, musí držet v tajnosti, protože často se stává, že v případě prozrazení jsou označeni za zrádce, je jim nebo jejich rodině vyhrožováno a pokud nátlaku neustoupí, jsou často zabiti.

     Petra

   28.2. 2008, 18:54

Jak už bylo několikrát řečeno, je dobře, že uvádíte radostné i neradostné informace. A jak jsem psala včera, každá věc má svůj rub i líc. Co je pro mě velkým přínosem jsou příspěvky Martina Palíka, Můj Irák. Jsou nejen vtipně napsané, ale hlavně vyjadřují pocity, které tam prožíváte. Hlavně je z deníku vidět, že vaše práce není zase tak jednoduchá a zbytečná, jak si občas lidé myslí. Každá práce má své. Je potřeba, abychom to takhle chápali. Nejsem psycholog, ale z vlastní zkušenosti vím, jak důležité je, své pocity dostat ze sebe ven. Jen tak dál, jsem na vás hrdá! Přeji vám klidné dny a pevné nervy.

     Katka

   28.2. 2008, 12:39

Dobrý den. Reaguji na vaší otázku. Víte, ono to má klady i zápory.Ale z pohledu budoucí vojačky a zároveň kamarádky, která má svého známého v Kosovu, si myslím, že je lepší podávat všechny informace.Ty dobré i špatné. Být vojákem obnáší hodně zkušeností, situací a věcí, které si normální lidé v běžném životě neumí představit.Voják musí počítat se vším a rodiny, přítelkyně, či blízcí lidé, by měli mít všechny informace. Je to rizikové povolání, nikdo nev, co se může stát třeba za minutu. Určitě všichni chtějí mít informace i ty negativní, aby věděli co se děje a chtějí mít jistotu. Vaše stránky jsou velice pěkně a přehledně udělané!! A s jistotou vím, že naši vojáci jsou perfektně připraveni! Všichni máte mou poklonu.J ste takoví andílci strážní, kteří bojují v nelehkých podmínkách za svobodu a bezpečí druhých.Takových lidí je v dnešním světě málo!!

Dovolím si položit otázku Vám....jaký máte názor na aktuální situaci v Iráku; myslíte si, že násilí vymizí; jak na vás působí obyvatelé a jaké máte pocity?

     Lucie

   27.2. 2008, 22:49

Dobrý den. Nejprve bych chtěla pozdravit všechny vojáky v Iráku. Ráda bych reagovala na otázku, zda uvádět skutečnou pravdu, ať je jaká je nebo říkat jen to "DOBRÉ". Vím, jaké to je, když máte někoho blízkého ve válce. Můj bratr je tam již 2 měsícem a moc dobře vím, jak se všichni cítí, když alespoň jednou týdně nedostanou nějakou i když sebemenší zprávu, že jsou v pořádku.Tyto stránky jsou jedinou cestou, jak se dozvědět o lidech kteří jsou tak daleko a nemají moc možností, jak dát o sobě vědět a já bych vám za to chtěla poděkovat. Moje maminka snad nevynechá den, aby se nedívala, co je nového. Samozřejmě, že zprávy o bolesti a neštěstí jsou hrozné a nikdo je nechce ani slyšet, ani číst, ale je to realita, se kterou se naši vojáci potkávají každý den a jejich rodiny to, i když jen od monitoru, prožívají s nimi. Každý z vojáků tam šel s tím, že to není dovolená, jak si někteří pisálci myslí. Ono říkat, že si jen jdou vydělat těžké peníze, může jen ten, kdo o tom nic neví. Každý z vojáků dává v šanc svůj život pro to, aby se někdo, kdo to opravdu potřebuje, měl alespoň o něco málo lépe. Takže si myslím, že psát vše, co se děje, je to nejlepší co děláte. A od srdce si přeji, aby pokaždé, když někdo navštíví tyto stránky, našel jen dobré zprávy. Moc vám držím pěsti, aby jste se všichni vrátili v pořádku a zdraví DOMŮ.

S pozdravem a brzkým shledáním Lucie.

     Petra

   27.2. 2008, 17:07

Nad touto položenou otázkou je třeba se zamyslet a vidět daný problém ze dvou hledisek. Já jako žena, jejíž manžel a otec dítěte je v misi, bych danou situaci raději viděla v těch růžových barvách. Vzhledem k tomu, že já sama pracuji v armádě a nejsem naivní, tak si dokážu představit ta rizika, která jsou. Je pravda, že si danou situaci nepřipouštím k tělu, jak už jsem psala v předchozím příspěvku, ale když jsem četla příspěvek "První setkání se smrtí", tak mi běhal mráz po zádech. Vzhledem k tomu, že nemám moc čas přemýšlet nad tím, co se s vámi děje, tak si ani nepřipouštím strach, který má o své blízké každý. Na druhou stranu chápu i důvody, proč uvádíte články, ve kterých řešíte reálný problém (a ne že jen hrajete šipky či fotbálek) Je fakt, že někteří by pak mohli mít a někteří mají pocit, že si tam "válíte" šunky a za to jste nádherně placení. Z mojí strany však můžu říct, že za to, že každý den je v sázce váš život, berete opravdu málo a těch půl roku s rodinou (obzvláště ti, co mají malé děti) vám nikdy nikdo nenahradí a bohužel ani ty peníze ne!!! Pokračujte dál, jak pokračujete! No nic, co jsem chtěla říct, jsem řekla. Přeji všem pevné nervy, ať vám ten čas rychle uběhne a hlavně ať se nám domů vrátíte všichni zdraví a v pořádku.

     mjr. Jiří Hrazdil, velitel kontingentu

   27.2. 2008, 12:27

Chtěl bych čtenářům diskuse položit další otázku. Je dle Vašeho názoru lepší podávat na našich stránkách realistické informace o situaci a činnosti kontingentu včetně těch negativních, nebo je lepší situaci zlehčovat? Stejně tak bych uvítal Vaše náměty pro další naše články, respektive zda Vám něco na našich stránkách chybí.

     vrchní praporčík 7.mechanizované brigády

   27.2. 2008, 10:52

Zdravím příslušníky 4. kontingentu

Nejdříve Vás všechny jménem svým a jménem všech příslušníků 7.mb, kteří slouží doma v republice zdravím. Pečlivě sleduji dění a aktivity ve Vašem prostoru nasazení. Situace v prostoru není pro Vás jednoduchá, klidná, ale jsem přesvědčen, že Vaše schopnosti jsou na vysoké úrovni a jste připraveni plnit všechny úkoly vyplývající z daných situací. Máte zkušený a kvalitní velitelský sbor a jednotky, které plní úkoly s vysokým nasazením. Odvádíte velký kus práce jak na PVCP Delta, na základně COB a na dalších místech. Prohlášení islámského duchovního Muqtady al-Sadra, o stavu neútočení, doufám, že přineslo jen krátkodobé zvýšení počtu incidentů mezi iráckými bezpečnostními silami a povstaleckými skupinami v Basře a že situace se brzy uklidní. Zlomte vaz a ať Vám zní co nejméně sirény, které vyhlašují signál ,,INCOMING,,.

S pozdravem VrchPrap 7.mb nprap. ŽÁK Petr

     Katka

   25.2. 2008, 13:12

Zdravím všechny, vaše diskuze je velice zajímavá a člověk hlouběji přemýšlí. Nemám přítele v Iráku, ale prožívám to stejně, jako kdybych tam někoho měla. Vím, že naši vojáci plní těžký úkol. Za chvíli se taky přiřadím do řad AČR. Zdaleka nevím, co mě čeká, ale jsem odhodlaná na život a na smrt, splním si svůj dětský sen a vím, že musím být psychicky vyrovnaná a připravená na vše .Tím chci říct, že povolání vojáka je náročné a rodiny, přítelkyně musí být silné a podporovat je. Oni to určitě ocení a vy můžete být na ně právem pyšní. Pro mě, pro vás, jsou to borci, jsou to silní muži a ženy, kteří se za chvíli vrátí k vám a vaše láska bude ještě víc silnější než před tím! Mám známého v Kosovu, situace sice není tak složitá tak jako u vás, ale Kosovo vyhlásilo nezávislost a atmosféra je tam dost napjatá. Každý z nás musí být silný a hlavně psychicky. To je hlavní priorita vojáka a vás. Vím, je to těžké, ale oni jen chtějí, aby svět byl aspoň trochu bezpečnější, aby se budoucnost změnila a to v pozitivum, aby každé malé dítě, normální člověk se cítil ve svém domácím prostředí bezpečně. Plní úkol oddaného, čestného a obětavého vojáka. Neplačte, i když jsou emoce silné(chápu vás), ale radujte se, berte tuto situaci pozitivně, myslete na to, až se vrátí, kolik jedinečných a krásných okamžiků spolu prožijete. Budou tu zase jen pro vás. Všem našim vojákům i veliteli na misi přeji úspěšné dokončení operačního úkolu a ve zdraví se všichni vraťte domů. Obětavost, síla, odvaha, oddanost a víra vítězí!!!

     swissi

   24.2. 2008, 19:31

Ahoj?všechny zdravím. Chci reagovat na partnerky (manželky), které se rozhodly napsat své pocity...prostě nemám slov....prožívám úplně to samé...začátky šílené..už se to sice trošku zlepšuje, ale taky mám období šílených "depek", hlavně o víkendu, když nejsem v práci.. S přítelem si voláme, komunikace občas vázne, emoce jsou šílené, a proto jsem strašně ráda, že se o tom Věra zmínila. Aspoň vím, že v tom nejsme sami a doufám, že po návratu domů, bude všechno v pohodě. A ještě bych chtěla reagovat na mitternacht, protože mě strašlivě rozesmála věta: " Okolí vás sice utěšuje, že to rychle uteče" co k tomu dodat? stejné pocity když to slyším tak ve mě všechno vře...Je to hezké, lidi se snaží, ale raději by měli mlčet.. Paní Petře s miminkem přeji hodně sil a všem ostatním maminkám, kterým se narodilo miminko a partnera mají v misi přeji také.

Mějte se krásně G.

     mitternacht

   23.2. 2008, 21:32

Aby řekla pravdu, tak jsem si myslela, že to bude těžší než to ve skutečnosti je. Ze začátku to bylo šílené. Člověk najednou zjistí, že je sám, že ho nemá kdo obejmout, nemá ho kdo vyslechnout. Okolí vás sice utěšuje, že to rychle uteče (za tuto větu bych už vraždila, protože jsem ji slyšela tolikrát..), ale kdo nezažil, nepochopí. Po počátečním šoku se dostanete do fáze, že si začínáte zvykat a zapojovat se do běžného života. A i kdybyste nechtěli, tak prostě musíte být ready a ne pořád jen brečet (v mém případě mě do života vrátily 4 zkoušky na UP). A život jde prostě dál...už víc než 1/3 je za námi. Na jednu stranu hodně, ale při představě, že se vrátíte až za tolik týdnů, je to bída. Jediné, co tu můžeme dělat, je nemyslet na to kde jste, co tam děláte a jak je to tam nebezpečné. A žít. Ono to opravdu utíká a tím, že bysme se tu hroutily a neustále brečely, bysme věci neulehčily.

     Petra

   23.2. 2008, 20:00

Když mi manžel oznámil, že pojede do Iráku, byly našemu miminku 2 měsíce. Přijala jsem to. Nedá se nic dělat, jednou to přijít muselo a určitě to není naposledy. Jak to budu sama a hlavně bez babiček, které jsou obě z Čech, zvládat, jsem si vyzkoušela v průběhu různých cvičení, které byly jen začátkem celé mise. To že nás čeká odloučení a hlavně asi komunikační problémy, jsme pochopili oba. A také jsme věděli, že v žádném případě to nebude procházka růžovým sadem. A jak to přožívám po dvou měsících odloučení. Ne, nechci si stěžovat, že bych nezvládala, ale někdy opravdu nevím, kde mi hlava stojí. Na jednoho člověka se 7,5 měsíčním dítětem toho je někdy až dost. A to si myslím, že jsem dost silná na to, abych si nepřipouštěla problémy, které je potřeba řešit a že vám neustále hoří koudel u pr....to si snad člověk nemůže ani připustit. Musíme to prostě brát tak, že jste na nějakém "pionýrském" táboře a ve zdraví se nám do jednoho vrátíte. Ale abych se vrátila ke mně. To že je naše dítě rarach, není pochyb na 7 měsících se postavil a pomalu a jistě se snaží udělat první krůčky. A ještě když k tomu rostou zoubky a několik nocí po sobě se nevyspíte, tak opravdu není o co stát. Ale ráno bohužel musíte vstát a postarat se o miminko a o sebe, ale to není všechno, taky o domácnost (uklidit, vyprat, vyžehlit, vynést odpadky, zalít kytky...atd) jo zdá se to být banální, ovšemže, ale zkuste si to každý týden, celý měsíc, následujících půl roku...a v jednom člověku. Nezapomeňte však taky na to, že někdy musíte jíst a spát, a pokud chcete žít trošku zdravě, tak holt se neodbydete nějakým hamburgrem, ale uvaříte sobě i dítěti.Občas se tomu malinkýmu miminku musíte věnovat. Ono je sice malé, ale není hloupé a vyžaduje si pozornost. A taky je potřeba dojít občas nakoupit, aby bylo vůbec co jíst a nemuseli jsme se "pást" no prostě je to kolotoč. A musím říct, že se zastavím akorát, když jednou za 14 dní přijede babička, ale o to více si to užívám. Nechci tady polemizovat nad tím, kdo je na tom hůř, jestli my tady nebo vy tam. Jak psala paní Věra, každý máme své problémy, my máme ty své tady, i když pro vás jsou to malichernosti, a vy své tam. Jediné, v čem vidím problém je komunikace. Ta vázne, ale vždycky záleží na toleranci a těch dvou konkrétních lidech, jak daný problém vyřeší a hlavně jestli ho budou chtít vyřešit. Přeji všem pevné nervy a hodně zdraví a hlavně co tě nezabije, to tě posílí já si to vyzkoušela sama na vlastní kůži. Tak hodně zdaru a šťastné shledání a návrat vám všem. Ještě jedno blahopřání pro našeho tatínka, který má dnes narozeniny. Tatínku, přejeme ti všechno nej...k narozeninám. Máme tě rádi Petra a Pupajz

     mjr. Jiří Hrazdil, velitel 4. kontingentu

   23.2. 2008, 19:20

Reaguji na příspěvek Věry. Sdružení partnerek vojáků do tzv. „klubů“ je typické v americkém systému, kdy zpravidla manželka velitele roty organizuje klub partnerek příslušníků roty. Klub se pravidelně schází za účelem seznámení se, popovídání si či jiné společné činnosti. Na významu tento klub pak nabývá zejména při odvelení jednotky do mise, kdy se partnerky touto cestou dozvídají situaci u jednotky, navzájem si pomáhají a pomáhá jim taktéž mateřská jednotka. U 73. tankového praporu jsme se pokoušeli podobné kluby partnerek rot založit před několika lety, nicméně jsme narazili na nezájem rodin. Tento nezájem jsme si vysvětlovali zejména tím, že příslušníci 73.tpr nebydlí narozdíl od Američanů na základně praporu, ale v širokém okolí a tak je obtížné se scházet. Druhým důvodem pak bylo, že AČR neodesílá do misí organické jednotky, vždy se jedná o „složeninu“ z několika součástí. Pokud by ale partnerky příslušníků 4. kontingentu měly zájem o zorganizování podobného klubu, rád bych Vás v tom podpořil. Navíc vzhledem k tomu, že jsme z 82% rekrutováni ze 73.tpr, i ten by toto setkání podpořil a zastřešil. Chtěl bych tedy vyzvat naše partnerky, které mají o podobné setkání zájem, aby zaslali email na naši kontaktní adresu s uvedením celého svého jména a jména partnera z řad kontingentu. Sdělené údaje nebudou zveřejněny na WEBU, budou sloužit pouze ke vzájemné komunikaci.

     věra

   23.2. 2008, 14:22

Jsem ráda, že velitel kontingentu položil tuto otázku. I když diskusi sleduji pravidelně a nechtěla jsem se do ní zapojit, ale takhle otázka mě přesvědčila o opaku. Jen upozorním všechny, kteří se na mě následně sesypou, že zde vyjadřuji pouze svůj názor.

Každé odloučení je těžké, u vojenských partnerek a partnerů je to o to těžší, že je nutné počítat s možným nebezpečím. Na druhou stranu si ho ale zase nemůžeme moc připouštět, protože bychom tady velmi brzy skončili u slavného Dr. Chocholouška. Máme za partnera či partnerku vojáka, dobrovolně jsme si jí nebo jeho vybrali a tak jsme museli a musíme počítat s tím, že vás vlast bude potřebovat i jinde než doma. Také mám manžela v Iráku. Není to jeho první mise, takže mohu jednotlivé mise a jejich snášení porovnávat. Je to vždy náročné, ale jedno je společné. Nejtěžší na odloučení je postupně se tvořící komunikační bariéra. Žijeme ve dvou rozdílných světech. Vy máte tam svou práci a své problémy a my je máme tady. Pro nás nepřekonatelný problém je pro vás banalita a z toho pramení spousta nedorozumění, špatných diskusí a emocí. Vy jste momentálně "naprogramovaní" na plnění bojového úkolu a přežití, my tady musíme zvládat každodenní život. Musíme se stejně jako vy přepnout do "úsporného" programu a stát se absolutně samostatnými. Z vlastní zkušenosti vím, že stejně jako můj manžel i já si musím udělat přípravu před misí, připravit se na odloučení. Po dobu vaší nepřítomnosti jsme prostředníkem informací mezi rodinou, kamarády, známými, jsme vaší oporou, tvoříme vám tady zázemí jsme spojnicí mezi vámi a republikou a věřte, že je to velmi psychicky náročné.

Naše armáda ještě nedospěla k tomu, aby myslela na nás, kteří tady na vás čekáme. Není to tak jako to funguje v jiných armádách, že manželka/partnerka velitele se tady stará o manželky a přítelkyně vojáků. Nikdo by po ní nechtěl aby pro nás snášela hory, doly, my se jen potřebujeme sejít a zjistit, že v tom nejsme samy, že je nás spousta, které máme partnera v misi a trápí nás v podstatě stejné problémy. Pro všechny co tu na vás čekáme je v tuto dobu velmi důležitá rodina a přátelé, kteří nás vyslechnou, pomůžou nám v krizi a pomáhají nám čekat. Každá z nás čeká na jakoukoli zprávu od vás, všechny vás podporujeme, milujeme vás a chceme abyste se vrátili všichni a v pořádku. Věřte, že to tady pro nás také není jednoduché a proto nám promiňte naše občasné špatné nálady a výbuchy emocí. Věřte, že i tady je toho na nás moc, že času na přemýšlení je tady spousta a proto od vás potřebujeme vědět, že nám stojí za to tady všechno překonat, že o nás pořád stojíte a že nás také podporujete.

Věra

     mjr. Jiří Hrazdil, velitel kontingentu

   22.2. 2008, 19:01

Rekce na podnět Gabriely. Máte pravdu, že tématem naší diskuse jsou doposud zejména příspěvky typu „čumáčku sem, čumáčku tam“. Ne že by to nebylo důležité a morálně podporující, ale změna by opravdu neuškodila. K tomu je ale nutno položit otázku a tak položím první. Mě by třeba zajímalo, co je pro partnerku (partnera) vojáka v misi nejtěžší.

     gabriela

   22.2. 2008, 13:06

Ahoj vojáci a vojandy, jak se máte při dnešku? U nás v ČR je docela škaredě, zamračeno a pršíííí.. depresivní počasí..A jak je tam u Vás? Mohli byste se připojit do diskuse i Vy, možná by to mohlo být zajímavější, než si pořád dokola číst zamilované vzkazy :) je to sice hezké, ale Vaše pocity jsou určitě taky zajímavé....Hezký den všem...G.

     zachel

   21.2. 2008, 17:56

Zdravím všechny, kteří mají tu odvahu a odletěli místo mě a mnoha dalších do Iráku. Pravidelně sleduji vaše každodenní radosti i starosti. Jsem jeden z těch, které jste střídali a vím jaké to je být pryč od rodiny. Taky je mi jasné, že jsme tam proti vám měli prázdniny a relativní klid. Ale i tak jsem si užil své. Vám chci popřát šťastný a kompletní návrat. A aby ve vás zůstaly jen ty hezké vzpomínky a to zlé se s první oslavou návratu vytratilo.

petr zachel člen 3.con.mnf-i

     Michaela

   19.2. 2008, 00:26

Ahojky, chtěla bych poslat velikáááááánskou pusinku mému Martinkovi Čučkovi k našemu dnešnímu výročí! Zlatíčko, moc se mi po tobě stýská! Děkuji za nádhernou kytici k Valentýnovi. Čekám tady na tebe! V pořádku se mi brzo vrať! Miluji tě!

     major Jiří SIMMER

   18.2. 2008, 18:32

Vážený pane veliteli, Vážení příslušníci 4.kontingentu. Zasíláme Vám spoustu "zimních" pozdravů z Afghánistánu a přejeme Vám, aby Vám mise utekla tak rychle, jak začala před vánočními svátky. Nejen toto Vám přejí příslušníci 7.mechanizoavné brigády, jenž jsou členy 1.kontingentu AČR - PRT LOGAR 2008 a v současné době plní úkoly nedaleko od Vás.

major Jiří SIMMER

     hana

   15.2. 2008, 12:32

Ahoj všechny vás zdravím a nejvíc svého miláčka Davídka. Lásko, moc Tě miluji a ještě víc se na Tebe těším. Dávej na sebe pozor. Tvoje Hanička

     miška

   14.2. 2008, 23:07

Ahojky moc,moc zdravím všechny naše vojáky v Iráku. Hlavně svého Milanka. Miláčku můj, těším se až budeme zase spolu...jsi to nejcennější co mám! Dávej na sebe pozor. Čekám tu na Tebe, Tvoje Miška

     maruska

   14.2. 2008, 14:24

Píši asi pocity za všechny lidičky, kteří právě teď postrádají doma jednoho z Vás. Denně sleduji každou zprávu, která by mi mohla alespoň trochu napovědět, co se tam u Vás zrovna děje. Čekám netrpělivě na telefon, nebo SMS zprávu, od mého nejmilovanějšího človíčka, jestli je vše v pořádku a jestli jste všichni v pořádku. Přeji Vám všem, hodně a hodně sil, pevných nervů, co nejmíň problémů. Všichni se moc těšíme na setkání s Vámi.

Svému miláčkovi Petrovi posílám tu největší a nejsladší pusu. Drž se lásko,miluji Tě, čekáme na Tebe M+P+V.

     gabriela

   14.2. 2008, 10:33

Achoj, všem zamilovaným, ale i nezamilovaným. Všem přeji hezkého Valentýna. Svému sluníčku posílám taky pusinky :) a těším se na příští rok, až ho budeme slavit spolu. A pro přítelkyně a manželky, které prožívají to co já přeji hodně sil...Mějte se...

     petra

   14.2. 2008, 10:21

Lásko chtěla bych Ti popřát krásného VALENÝNA a říct Ti, že Tě tady pořád nosím ve svém srdci a není chvilka kdy bych na TEBE nemyslela. Nemůžu se dočkat až se zase setkáme a budu Ti moc dát opožděný valentýnský polibek a nejenom jeden! MOC TĚ MILUJU! Jenom a jenom TVOJE Petra.

     Michaela

   14.2. 2008, 00:41

Martinku chtěla bych ti poslat moc pusinek ke svátku zamilovaných. Moc se mi stýská! Dávej na sebe pozor! Miluji tě!

     Miška

   13.2. 2008, 14:20

Chtěla bych pozdravit svého miláčka Vojtíška. Vojtínku drž se tam, myslím na Tebe a těším se až budeme zase spolu. Miluju Tě. Papa Tvá Miška

     Vrchní praporčík 73.tankového praporu

   12.2. 2008

Kamarádi, přátelé a kolegové, není dne abych neotevřel vaše webové stránky z relativně bezpečného Kosova s napětím, jestli jste přežili další den bez újmy a vaše mise úspěšně pokračuje. Protože jsem se byl podívat na vaše závěrečné stmelení, nepochybuji že jste vyjeli do této mise připraveni. Vaše příprava probíhala tak realisticky, jak je to jen v podmínkách naší armády možné. Žádná příprava vás ale nedokáže připravit na skutečné dělostřelecké přepady, na dlouhodobé odloučení od rodiny a palbu do vlastních řad. Touto palbou myslím rádoby chytrolínky, skrývající se za různé přezdívky odpovídající jejich charakteru. Lidi komentující dění, o kterém nemají ani nejmenší zdání. Lidi, kteří křičí – všichni lidé na světě jsou hodní, přesto se večer zamykají. Přesně tento typ lidí píše na různých fórech o nesmyslnosti vaší mise, žoldáctví atd. Pro mne jsou to jen obyčejní pokrytci a ti nezaslouží vaší pozornost. Kdo zaslouží pozornost je vaše práce a rodina. Je fajn, že vaše rodiny (a nejen rodiny) mohou sledovat vaše úspěchy pracovní, ale i mimo pracovní díky tomuto webu. Ten již byl několikrát vychválen, tak to nebudu opakovat, ať nám někteří nezpychnou :-). Vedete si skvěle. Buďte na sebe hrdí, protože vaše rodiny a vaše mateřské prapory zajisté jsou. S přáním bezpečného návratu a zvoláním “Hanáci držte se” se loučí

Vrchní praporčík 73.tpr

PS: Pro ty H-čka – good job

     brzobohata

   11.2. 2008, 16:02

Celé komerční zdraví vojáky a vojandy v Basře. Všem se nám líbily fotografie z fotbalových zápasů, obzvláště vestičky a kloboučky všem sluší. Příslušnice v červených čepičkách jsou taky apartní. Aida ať je hodná a moc tam nefixíruje skoťáky. Ahooooooj all komercni.

     V-I-N

   11.2. 2008, 08:58

Zdravíme všechny na diskuzi, a hlavně naše miláčky v Basře. Denně se bojíme o vaše bezpečí a jsme proto šťastné, když si najdete chviličku a ozvete se nám alespoň přes Internet. Čekáme nedočkavě na každou zprávu, abychom vám v odpovědi pozvedly, alespoň trochu, morálku. Jsme na vás moc pyšné i přesto, že o vás oba máme veliký strach. Chlapci, po návratu na vás čeká oslava v Berouně, parfém Hugo-Boos vezměte s sebou. :O)) Vini a Agy

     ZAHRADA

   9.2. 2008, 15:52

Zdar draci.Chtěl bych vám popřát ať se všichni vrátíte v konstantní teplotě, ve které jste odjeli a vyhnuli se všem PONORKÁM, které kolem vás jsou ( zasvěcení ví o čem mluvím). Musím reagovat na některé odkazy, které někteří lidé napsali a doporučit jim rekrutační středisko AČR, projít výcvikem do mise a pak tuto misi absolvovat, aby věděli o čem to vlastně je.Tak se držte. Pro všechny manželky a přítelkyně: Pište jim co to jen jde, určitě to ocení, ani nevíte jak. PS: Vzkaz pro prap Navrátila- Máš to u mě-ty víš co hade. ZAHRADA

     Veronika

   6.2. 2008, 13:55

Ahoj,chtěla jsem taky poděkovat za stránky 4.kontingentu, otevřely mi oči. Musím přiznat, že k dění v irácké Basře jsem byla dost naivní.Tím bych se chtěla omluvit svému milovanému manželovi, Danučkovi Dobiášovi. Lásko jsem na tebe hrdá a moc si tě vážím. Stojím při tobě a máš můj obdiv a všichni tví kolegové a jejich čekající rodiny, měla jsem pocit, že jsem v tom sama, už je to lepší. Čekám tu na tebe a moc tě miluji broučku.

Tvoje Verunka.

     Petra

   4.2. 2008, 10:21

Přeji vám všem příjemný začátek dalšího dne ať už sloužíte nebo máte volno a odpočíváte po odsloužené službě. Chtěla bych vyjádřit lítost nad smrtí iráckého muže, který zahynul po jednom z mnoha útoků na vaši základnu a možná to zní hloupě, ale zároveň jsem si oddechla, že žádný z českých vojáků neutrpěl nějaké zranění . Fotky, které jsem si prohlédla na stránkách mi přímo naháněli husí kůži ani v tom nejhorším snu si nedovedu představit co se ve vás musí odehrávat při každém útoku a musím před vámi smeknout ne každý by to zvládl. Moc bych vám přála aby se situace uklidnila a zbytek mise jste prožili v pohodě a vrátili se domů. Chtěla bych pozdravit toho mojeho jedinýho vojáka Marťu. Myšáčku už nám to utíká ani se nenadějem a budeme spolu krájet svatební dort a začínat pořádně žít náš společný život!!!Nemůžu se dočkat. Moc mi chybíš!! Jinak tady nic nového dneska tady pekelně fučí, lidi jsou protivní a pořád něco chcou a jsou nespokojení s tím co mají. Kdyby si vyzkoušeli to co vy tam hned by si všeho vážili!! Je super, že si to tam můžete něčím zpříjemňovat jako turnajem v šipkách slávs vítězů a čest poraženým !! :-) Držete se všichni myslíme na vás. Marti posíláme ti velkou pusenu mamka, ta´tka, babička, Pavel, Monika a Betinka. Všichni na tebe čekáme a hlavně JÁ. Miluju tě!!!

     Romana

   4.2. 2008, 09:40

Opravdu si nikdo, kdo nemá svého blízkého v misi a tato mise je velmi nebezpečná… neumí ani představit co je to strach o druhého!!! Mám mezi vámi manžela a tátu ročního chlapečka, který tátu každou chvíli hledá…..a já mu mnohdy ze slzami v očích musím říkat, že je v práci… Obdivuji vás všechny a zároveň nechápu, proč někdo jezdí dobrovolně. Určitě většina z vás by své rozhodnutí vzala zpět…..než se teď bát každou chvíli o svůj život. Tečou mi slzy když toto píšu. Doufám, že budete brzo a v pořádku zpět…doma u lidí, kteří vás mají moc rádi!!! Romana

     Gabriela

   1.2. 2008, 18:30

Ahoj, ty obrázky vypadají fakt strasně :( Taky jsem moc ráda, že se nikomu nic nestalo..doufám, že do konce mise ani nestane a všichni se vrátíte v pořádku domů ke svým rodinám.. Přeju hodně štěstí a držte se!

     Sarinka

   1.2. 2008, 17:31

Čaw wšeci :o) Nevím, čím bych mohla začít, ale každopádně jste borci a klobouk dolů za to, jak skwěle to tam zvládáte...Nejvíc nám jakože tady ve Znojmě, chybí Maňaňa K. a Davídek J.,ptž nemám s kým poslouchat Steiníki,komentovat Padesátníka a trénovat výslovnost "hoRkej bRamboR"...Nadávat na souseda, že Marti...atp,atp...Vůbec nič se tady neděje je to tady pořád stejný, pořád stejně kvalitní vláda, pan prezident a tááááák...Ale strašně nám chybíte (jako asi wšeci :oD ) a moc na vác myslíme, ptž už by mohl být konec, a vy byste se konečně mohli vrátit domů....Ptž je to tady bez vás moc smutná...Martinko , Davídku moc nám chybíte a pořád na vás myslíme... Snad vám to tam uteče co nejrychleji a všichni se vrátíte v pořádku domů.....Moc vás miluju - nej ségra a neh budoucí švagr ;oP Tak se mějte a držte se...WŠICHNI JSTE THE BEST ..... :o****

     Pliskin

   1.2. 2008, 12:16

Zdravim vsechny. Za prve- gratuluju k vitezstvi v sipkach a za druhe- jsem rad ze obeti po tom utoku 31. ledna nebyl zadny z NASICH VOJAKU slouzicich na zakladne v Basre. Preju hodne stesti a aby se zadna dalsi umrti na zakladne neopakovala!

     Irena S.

   30.1. 2008, 07:29

Chtěla bych poděkovat za webové stránky 4.kontingentu, které nám doma umožní alespoň částečně sledovat dění na základně v Basře. Přeji všem hodně štěstí a klidných dnů při službě a ať se všichni v létě vrátí zdraví a v pořádku. Přála bych pár Vašich dnů ve službě všem "inteligentům", kteří s oblibou v internetových diskuzích nadávají na armádu (ti většinou sedí doma u PC, které jim koupili rodiče a internetu, který jim opět rodiče sponzorují) a v životě nic nedokázali a ani nedokážou. Tímto zdravím dceru Adrianu a všechny její kolegy a kolegyně. P.S. Prosím o více fotografií do Vaší fotogalerie - pokud je to možné Díky Irena S.

     Michaela

   30.1. 2008, 02:48

Ahojte,tentokrát já souhlasím s Peťkou a přeji jí i Marťovi k zasnoubení. Jsem ráda za vaše stránky. Příspěvky a článečky nám ,,nevojákům´´ aspoň trošku přiblíží vaše povinnosti (hafoši jsou kráásni),volné dny ( fotbálek v těch vestách musel být super ) a všeobecné dění na základně. Hodně mě zaujal článek Tomáše. Je velmi upřímný a myslím si, že asi mluvil za všechny kluky co jsou v Iráku. Jen bych si přála, aby si tohle přečetli všichni tupci co na vás a na vaši práci nadávají... Přeji vam hodně štěstíčka do dalších dnů a klidné směny...Posílám pusu mému Martinkovi (vydrž to tam a nebuď zlý na kluky, ju!) p.s. Příště už tě nikam nepustím jasný broučku!! ...v pořádku se mi vrať...miluji tě. Michaela

     pprap. Petr Jurčaga, příslušník 4.kontingentu

   29.1. 2008, 19:31

Zdravím tě Radku, víš ono asi nejde srovnávat mise na Balkáně a v Iráku ani to tady nikdo nedělá. Nikdo z nás si nemůže vybrat, do které mise pojede a do které ne. Přiznávám, že existují způsoby, jak se misi vyhnout, ale co jsi potom za vojáka? A proč teda sloužíš? Má vůbec pro armádu smysl cvičit vojáka, který nebude ochoten jet do mise, ať už okupovat jinou zemi nebo pomáhat? S tím, že se někde vymkla kontrola a někdo jiný tam chce pomoci to je super, ale nemyslíš si náhodou že i tady v Iráku se vymkla kontrola? Ty zřejmě nevíš, že tady vlastně vojska MNF-I bojují s povstalci kteří nevěří vlastní vládě, kteří nemají podpooru po celé zemi, ale lidé z nich mají strach neboť za spolupraci s jednotkama MNF-I se hrozí smrtí někdy celé rodiny .......... A se Santou nám bylo fajn alespoň nějak jsme si přiblížili pohodu, kterou většina z Vás prožívala o vánocích doma se svou rodinou. A mimochodem ten Santa nám měl odlehčit............

S pozdravem a díky Petr

     Radek

   29.1. 2008, 14:59

Přeji hezký den.Chtěl bych reagovat na článek psovoda Toma.Vás možná uráží články na Vašem foru a mě zas může urazit srovnávání Vaší mise v Iráku s misemi na Balkáně. Myslím si, že je velký rozdíl mezi tím, když armáda vyšle vojáky do země kde se jim vymkla situace z ruk i když se vlastně chtěli pouze rozdělit jako Československo a tím když pomáháme nějaké velmoci okupovat jiný stát. A když už ne pro Vás tak pro místní obyvatelstvo určitě. Ale vidím na fotkách že Vám je se santou dobře.Nic to však nemění na tom,že Vám přeji ať se všichni v pořádku vrátíte. Vzhůru dolů a hodně štěstí.Radek

     Iveta

   29.1. 2008, 12:21

Ahoj Maty, asi me nenapadne nic duchaplnyho:)..kdyz Te chci jen ujistit, ze na Tebe tady myslime a drzime pesti at to vsechno zvladate. Jako chybis tu moc! Takze preju hoooodne sil a vule,at se to da aspon nejakym zpusobem preckat. A at uz jsi tady:)... Zdravi Iv a Honza P.S.: THINK ABOUT IT and DON´T EXAGGERATE IT :D

     Petra

   29.1. 2008, 12:08

Ahoj chtěla bych pozdravit všechny české vojáky 4.kontingentu, kteří jsou teď v Iráku a vzkázat jim, že na ně moc všichni myslíme ikdyž jsme na ně moc pyšní, že slouží za naši zem, radši bych byla kdyby byli doma. Hlavně moje láska a budoucí muž Martin Funtíček. Každý den kdy mi od něj přijde zpráva jsem š´tastná, že je v pořádku a nic se mu nestalo. Nikomu nepřeju ten strach co každý den zažívám já jeho rodina i ostatní co tam mají svoje blízké. Nechápu jednání a myšlení lidí, kteří si myslí, že tam nic nedělají jenom se flákají a berou za to balík peněz. Ale věřím tomu, kdyby tam měli oni někoho na kom jim tak záleží jako mě na Martinovi a milujou ho víc jak svůj vlastní život chovali by se jinak. Najednou by se uvědomili jak moc tam dělají a jak nasazují svůj život. Sleduju aktualní situaci jak nejčastěji to jde a nejvíc mě dokáže rozčílit, když vím že proti útokům, které tam mají na denní pořádku nic angličané nedělají. Vím, že to možná vidím moc jednoduše,ale přece se musí bránit nějak něbo jim ukázat, že si to nenechají líbit!!! Hlavně doufám, že se všichni vrátí v pořádku a co nedjřív domů. Nezapomeňte, že tady na vás neustále myslíme!! Miláčku nemůžu se dočkat až budeš doma posílám polibky a moc tě MILUJU!!!!!

     Veronika

   28.1. 2008, 19:00

Děkujeme za tyhle stránky.Máme aspoń malinkou představu jak probíhá den našich blízkých. Články - Psi 4. kontingentu se představují - Fotbal podle „Klabzubovy jedenáctky“ -„Z Hané až na konec světa“ No tak k tomu není co dodat,protože jsou super !!!!!!!! Štastný návrat domů !!!!! Lásko moc na tebe myslíme a čekáme až se nám vrátíš !!!!! MILUJI TĚ Veronika + holky

     Pliskin

   28.1. 2008, 15:18

Zdravim vsechny tady na diskuzi a vsechny nase VOJAKY v Basre. Precetl jsem si vsechny nové clanky. Pejsci jsou krasny, preji jim hodne stesti v plneni povinnosti a navrat ve zdravi domu. A u toho fotbalu v neprustrelkach a helmach jsem se docela dobre pobavil. Jsem clenem Airsoftove jednotky a protoze se nase jednotka snazi byt co nejrealnejsi, nosime na sobe neprustrelne vesty. Zadne kopie, pekne original zatez, takze si dovedu predstavit jaka to v tom muze byt fuska. Staci mi kdyz v tom beham celý den po lese a jeste abych v tom hral fotbal? Blembak dolu pred vami panove. A z te prohry si nic nedelejte, to se obcas stava i tem nejlepsim

     Eva

   28.1. 2008, 11:50

Přejeme všem šťastný a bezpečný návrat. Zdravíme Jakuba Křenka mamka a rodina. Díky za zřízení stránek, je to perfektní

     T.Efik

   27.1. 2008, 17:49

Ahoj kluci a hlavně Miší, všichni z Brna na Vás moc myslíme a držíme palce, ať Vám to tam utíká, hlavně ať se pro Vás co nejvíc zmírní pro nás tak nepředstavitelně vypjatá a náročná situace a prostě ať jim to tam natřete .... jste prostě nejlepčí !!!!!!!!! Máte naše uznání a obdiv a alespoň částečnou podporu na dálku. Zdraví Bebos, Memos, Brdéček, děda, babička a já

     Orembova

   25.1. 2008, 15:13

zdravime vsechny nase vojaky v basre. vsem moc drzime pesti a myslime na ne aby se nam vratili v poradku domu. i ja tam mam syna a uz se ne nej tady vsichni moc tesime, jako vsechny rodiny co tam maji sve blizke. tak se drzte

     mjr. Jiří Hrazdil, velitel 4. kontingentu

   25.1. 2008, 14:15

Odpověď na žádost Pavly o častější aktualizaci bezpečnostní situace. Bezpečnostní situaci chceme aktualizovat vždy v pondělí, kdy zveřejníme situaci za uplynulý týden. Chápu, že byste rádi měli informace denně, nicméně na druhou stranu bychom byli neradi, kdyby informace zveřejněné na našich stránkách, mohly být v reálném čase použity jako zpětná vazba povstalcům napadajících COB Basra. Všem, kteří se doposud zúčastnili diskuse, děkuji za jejich příspěvky a přízeň.

     Katka

   25.1. 2008, 09:35

Ahoj všem…Chtěla bych prostřednictvím Vašich stránek popřát k dnešním narozeninám jednomu vojáčkovi z Vašich řad (velitel družstva“VIRUS“).Hodně štěstí,zdraví,pevné nervy a brzký návrat domů. A panu „štábnímu“ gratuluji k narození krásné dcerky. Kačka

     Petra

   25.1. 2008, 09:20

Zdravím všechny vojáky v Iráku. Souhlasím s Míšou. Ti, co nemají potuchy, co prožívají vojáci a jejich rodiny tady, tak jen hloupě tlachají. To že ty přítelkyně, maminky atd...čekají na každou pozitivní zprávu od těch, co jsou nám tak blízcí, ale v současné době tak strašně vzdálení, a strachují se tady, zda je vše ok. Lidi, kteří nevědí, o čem je řeč, nikdy nepochopí, co všichni prožíváme. Většina takových si většinou ani neuvědomí, že všechny zúčastněné, ať už tady doma, anebo tam v Iráku, těch 6 měsíců stojí velké odříkání, hodně trpělivosti a víry, že se všichni ve zdraví vrátí domů. A to si ze srdce přeju, jelikož vím, jaké to je. A nejen to, že také "opustili" na těch půl roku děti, které udělají za těch půl roku skok o 360 stupňů, to jim peníze nikdy nenahradí. A to si ti, "hlupáci" také neuvědomují. V každém případě přeji všem hodně zdraví a hlavně vraťte se nám ve zdraví domů. Myslíme na vás a jsme na vás hrdí...

     Michaela

   25. leden 2008 03:47:05

Ten kdo nemá v misi přítele,manžela či tátu to asi nepochopí a bude jen na diskuzích trapně plácat...Místo aby si vás lidé vážili pro vaši statečnost a nasazení svého života se člověk setkává s názory nevzdělaných křupanů!Sama mám mezi vámi přítele a každý den trnu hrůzou,když mi dojde smska ,,incoming´´.Ten strach,když uslyším v radii zprávu o raketovém útoku si ,,normální´´ lidé neumí předstvit!Vy a vaše rodiny jistě víte o čem mluvím!Je to pro všechny dlouhých 6 měsíců odloučení,strachu o své blízké a jistě pro každého silné psychické vypětí!Přeji vám kluci at´ to v Iráku vydržíte,at´ vám to rychle uteče a v plné sestavě se nám vrátíte domů! p.s.Martinku miluji tě!

     Pavla

   24. leden 2008 21:35:02

Máte super stránky a děláte nám doma radost! Jen prosím zkuste aktualizovat bezpečnostní situaci, která nás tady po té neděli hodně zajímá. Děkuji za všechny, kdo se připojují na váš web, držíme vám všem palce!

     Mitter

   24. leden 2008 20:07:36

Ta hanácká chvilka prózy nemá chybu!! Jinak přeju všem pevné nervy, hlavně tomu mému Beriskovi, a novopečenému tatínkovi gratuluju ke krásnému mimču.

     Jezek

   24.1. 2008, 01:42

Nechápu, proč někdo napadá naše vojáky na zahraničních misích. Já sám sice války nepodporuji a není mi jedno jaký účel tato konkrétní válka plní, ale chápu, že vojáci naší profesionální armády jsou také jenom lidé. Rozhodně si myslím, že profesionály, kterými disponuje tak malá republika, jako je ta naše, nám leckde závidí. Například protichemická jednotka , lékaři... atd.... Já osobně bych sice do této války nešel, ale přesto přeji všem co tam jsou šťastný návrat domů. Protože ale dnes již do armády chodí lidé ze své vůle, doufám, že jsou dobře připraveni a riziko, s kterým do této války šli nebudou muset podstupovat příliš často. A na závěr jen přeji hodně štěstí a kašlete na hnidopichy a podobné individua...

     Darrcy

   24.1. 2008, 01:18

Ahoj všem... Chci vám taky popřát hodně síly...a taky pevné nervy. Z tupcu, co píšou na diskuzích si nic nedělejte..jsou to jen ti,co sedí doma na gauči a kritizují práci ostatních a sami neumí nic.Jen málokdo by to tam ale vydržel jako vy. Takže hodně štěstí, at vám to brzo uteče a už jste zase doma...a novému tatínkovi moc gratuluji a přeji jim hodně štěstí a zdraví.

     mykulass

   22.1. 2008, 20:53

Držte se tam čekáme na Vás tady doma. Dávejte na sebe pozor a vraťte se nám všichni v pořádku. Tupců co nikdy nic nedokázali si nevšímejte.

     Gabriela

   22.1. 2008 17:27

Ahoj souhlasím s názorem Pliskina a taky všem přeji, ať se všichni ve zdraví vrátí ke svým rodinám. Dávejte na sebe pozor :) Gabriela

     Pliskin

   21. ledna 2008 22:06

Preji dobry den vam vsem co slouzite u 4. kontingentu ACR v Iraku. Jsem velice rad, ze pri tom raketovem utoku se nikomu nic vaznejsiho nestalo. Nedovedu si predstavit jake to v Iraku a ve valce je, protoze jsem to sam nezazil. Je mi jasne, ze to neni zadna sranda a je mi na nic z tech lidi co pisi o tom, ze se tam flakate apod. Tihle lide evidentne nevedi o cem mluvi. Preji vam hodne stesti v plneni ukolu a hlavne to, at se vsichni do sve vlasti vratite v poradku a zdravi!! :)